„Jak se ti bydlí v Brně?“ zeptala se mě kamarádka Jana, když jsme se posadili ke stolku kavárny na náměstí v Břeclavi. „Dobrý. Blbý je, že tam nemám s kým zajít na pivo, zahrát si fotbal nebo dát procházku do přírody a pokecat. Nemám se jak odreagovat, takže pořád řeším jen práci nebo svůj rozvod. Nikoho tam neznám a je to docela psycho. Zde jsem neměl problém s někým hodit řeč. Vidíš například teď ty. Jdu po městě a hned myslím na něco jiného, co jsem tě potkal,“ odpověděl jsem jí. „Vypadáš báječně. Jsi k pomilování.“

Jana se spokojeně zavrtěla na židli a povzdychla si: „To říkáš jenom tak. Když jsi tu bydlel, tak jsi mě mohl sbalit mnohokrát, ale nikdy jsi se o to ani nepokusil.“

„Protože jsi měla pořád nějakého zablešence vedle sebe. Pamatuju si, jak jsi přijela na stavbu do Mikulova. Já si myslel, že jsi přijela za mnou a ty jsi přišla večer do hospody zavěšená do Milana. To byl pro mě šok. Konečně jsem pochopil, proč je zaměstnán ve firmě tvýho táty a on se ho pořád zastával, když jsem mu říkal, jaký je to pracant. Jinýho zaměstnance jeho úrovně by vyhodil za dva dny,“ chytil jsem se za hlavu a pokračoval : „vy jste byly páreček! Ty nádherná, upravená, jako z cukru panenka a vedle tebe pitomec, co si v životě nevyčistil zuby, oháknutý do vypraných, vyžehlených a navoněných hader, akorát ho nenapadlo, že když celý den brousí sádrokarton, tak by se mohl osprchovat, než jde ven. To byl kontrast!“ kroutil jsem nevěřícně hlavou.

„Myslíš já a Milan?“

„To taky, ale hlavně ten trotl vedle tebe s prachem od stěrky sádrokartonu na rukou, vlasech a obličeji, zuby jak zombí, navlečený do superčisté mikiny a riflí. Nevidět na vlastní oči, nevěřil bych,“ kroutil jsem hlavou.

„Když jsem ale byla u tebe doma a říkala jsem ti, že už mám nachystánu sms, kterou to s ním skončím a ptala se tě, zda mu jí mám poslat, řekl jsi mně, že to záleží na mně. Myslela jsem, že mně řekneš ať to s ním skončím a začneme spolu chodit,“ propalovala mě očima Jana. „Měla jsi mu ji poslat bez ptaní a vyspat se se mnou. Nebo se se mnou vyspat a poslat mu ji pak. Věděla jsi dobře, že tě chci. Muchluješ se se mnou, necháš se obírat a když tě položím na stůl, shrnu ti tanga a začnu líbat v rozkroku, tak vyletíš, že nechceš být nevěrná a jestli chci s tebou sex, tak se musíš nejdřív rozejít s Milanem. Tedy poslat mu sms, co pro něj už máš týden připravenu. Místo aby jsi mě dala bez keců, tak se pořád dokola ptáš, zda máš poslat Milanovi sms oznamující mu váš rozchod,“ vzdychl jsem si.

„Ty jsi mě ale nepodpořil. Věřila jsem, že to se mnou myslíš vážně, když jsi řekl, že si se mnou pořídíš dítě, ale ty jsi ani nechtěl, abych se rozešla se svým aktuálním partnerem,“ vyčetla mně Jana.

„Já jsem si zase říkal, že by jsi mohla přijít sama na to, že když o tebe má zájem chlap schopný se o tebe postarat a pořídit si s tebou HOL-ČIČ-KU,“ zašišlal jsem, abych jí připomněl, jak mi opilá sdělovala své tajné přání, „musíš mu vyčistit lavičku.“

Ve mně její opakovaná otázka ohledně odeslání sms vyvolávala obraz usmívajícího se Milana se zuby, na kterých maskéři Hollywoodu strávili měsíc, když připravovali vetřelce. To jsem si nechal pro sebe. Stejně jako to, že jsem přemýšlel, zda se s ní dokážu po někom takovém vůbec pomilovat.

„Myslela jsem si, že když ti nedám u tebe, řekneš mně, jak jsi mě vezl domů, ať se s Milanem rozejdu a rozdáme si to u mě. V autě jsi mně prstíkoval, chtěl se mnou do vany a nakonec jsi mně u mého domu strčil jazyk do pusy, zařezal jsi mi tanga do prdele, popřál mně dobrou noc a vyhodil jsi mě z auta. Co jsem si měla myslet?“ vyčetla mně drobná blondýnka. „Že se máš s Milanem rozejít a zavolat mně, že tvá roztoužená štěrbinka čeká, až si to ve sprše uděláme pusou,“ vzpoměl jsem si na její odpor k sexu ve vaně. Upřednostňovala orálek ve sprše. „Já jsem ti ráno napsala, že jsem se s ním rozešla. Čekala jsem co ty , ale nic,“ pokrčila rameny. „Jani,“ začal jsem s povzdechem. „Ve středu ráno mně došla sms, že jsi to s Milanem skončila. V sobotu dopoledne jsem ti volal, že za tebou přijedu a ty jsi mně oznámila, že se včera za tebou zastavil nějaký kamarád jiného tvého kamaráda, kterého jsi nikdy předtím neviděla a že je tak úžasný, že u tebe zrovna začal bydlet.“

„Měl jsi na to tři dny,“ oznámila nekompromisně.

„Jak tři? Ve středu jsi odstřelila Milana a v pátek tam byl jiný potulný zablešenec. On si ani nikam nemusel jet pro žádné věci, když u tebe začal zrovna bydlet?“ nechápal jsem. „Vyspali jsme se po půlnoci a bydlet u mě začal až v sobotu ráno, takže tři. Po tom ostatním je ti houby,“ odsekla podrážděně.

Pokyvujíce souhlasně hlavou jsem vzpomínal na následující týden, kdy jsme jeli s její otcem služebně do Prahy.

„Jana má novýho borce ne?“ zeptal jsem se.

„Ty vole. To kdybys viděl,“ chytil se za hlavu tatínek.

„Po Milanovi už to snad horší nebude,“ snažil jsem se ho povzbudit.

„Je,“ vdychl rezignovaně. „Proč ji nezbalíš ty? Ta by do toho s tebou šla hned. Když se u mě potkáte, tak na ni můžeš oči nechat. Neříkej, že se ti nelíbí. Udělala by pro tebe první poslední. Je sice trochu blbá, ale vychovaná je tak, aby chlapa jako ty nosila na rukou. Tvoje Magda taky žádný Einstein nebyla a byl jsi u ní úplně poslední. Až za psem. I ten na tom u vás doma byl líp než ty. Kdykoliv jsme se u tebe zastavili na kafe, psovi nasypala do misky a tobě řekla, ať si něco uděláš. Vole, moje baba, kdyby mně řekla, když se vrátím po celém dnu domů, ať si jdu něco udělat a ona čuměla na televizi, tak ji ještě ten večer vyměním! A to chodí do práce. Tvoje byla doma, děcko velké a není schopna ti za celý den ani nachystat večeři.“

„Jana pořád někoho má. Sice každý měsíc jiného, ale není tam pauza, do které bych stihl naskočit,“ usmál jsem se.

„Na ně se vyser. Vždyť vidíš, jaký jsou to debilové,“ vzdychl Václav a pokračoval: „Ona neumí být sama, tak bere všechno. Některý z nich jí dá občas po hubě, proto má i sebevědomí v hajzlu. Je blbá, takže hledá chybu v sobě. Pořád jí říkám, ať je chvíli sama a podívá se po někom normálním. Vole sbal ji ty. Až se u mě potkáte, já mojí pošlu něco dělat, půjdu nakrmit ptáky a ty ji zatáhni do kumbálu. Tam ji ojeď…..“

„Nedá mně,“ přerušil jsem ho. „Bude tvrdit, že se musí napřed rozejít s tím dárečkem, co u ní má zrovna ten týden hotel. Pokud nebudu stát u dveří jejího domu, bude tam nastěhovaný někdo jiný, než stihnu přijít.“

„Nesmíš se s ní bavit. Jak zůstanete sami, zatáhni ji do kumbálu, než něco řekne, strč jí jazyk do pusy, nasyp to do ní a pošli ji domů, ať ti nachystá večeři, že s ní bydlíš odteď ty. My spolu pak v klidu dáme kafe, zajedeš pro Toma a Matesa a než za ní přijedete, uvidíš, jak pro vás udělá místo. Blba vyhodí, vyvětrá po něm, vypere, barák uklidí, postele převleče, Tomovi nachystá pokoj, uvaří vám a ještě se stihne hodit do gala, abys měl chuť si od ní nechat vytřepat pytel ještě jednou. Takový servis, jako budeš mít s Janou jsi ještě nezažil.“

„Slyšel jsem, že dřív domlouvali vztahy rodiče, ale netušil jsem, že to vypadalo takhle,“ usmál jsem se. „Myslel jsem, že k dceři nabídli dobré partyji kozičku, kravičku, kus pole….“

„Ty jsi idiot!“ vybuchl Václav. „Kravička je Jana. A pěkná. To musíš uznat. Kozičky budeš moct popásat ty její, akorát pro mlíko budeš chodit do Jednoty. Vlastně ani to ne. Ona ti skočí sama, na rozdíl od tvojí Magdy. Má taky kačenku. Tu budeš moct krmit každý večer a ráno. K tomu komplet zařízené bydlení v zrekonstruovaném domě. Vole já nevím, jak mám inženýrovi vysvětlit, že mu chci pomoct. Já potřebuju, ať děláš a ne ať pořád řešíš svoji starou. Co byla s tebou, do práce nemusela. Barák, na který platíš hypotéku ty, ti komplet vybílila. Nové věci nakupuješ na moji kartu, aby ti je nemohla odvést znovu, když nebudeš doma. Máš sám na krku děcko, o které se musíš postarat, protože ona se starat přestala, když zjistila, že tě přes ně nebude moct vydírat. Ta tvoje pizda ti do baráku dojde kdy chce, vezme si co chce a ještě na tebe volá sociálku kvůli zanedbané péči o dítě a policajty pro domácí násilí. Tvůj mladý je z ní na palici. Vždyť se tam na to vyser, sbalte se oba i se psem a nastěhujte se k Janě. Postará se jak o tebe, tak i o Toma stejně dobře, jak se stará o svého syna. Barák prodej, zaplať hypotéku a pomož to táhnout Janě. V životě tohoto rozhodnutí nebudeš litovat. No řekni, jaký ten plán má chybu?“ Zakončil svůj monolog.

„Proč jsi mně nedala, když jsem u Tebe spal, jak jsme sušili dýňová jádra? Celý večer mně sedíš na klíně, mazlíme se, necháš mě s tebou spát v jedné posteli, ale nedáš mně. Taky jsi někoho měla nebo co to mělo znamenat?“ obrátil jsem se zpátky na Janu.

„Chtěla jsem se s tebou pomilovat. Čekala jsem, že prolomíš můj odpor, ať si nemyslíš, že jsem nějaká rádodajka. Ty jsi se dvakrát pokusil a pak jsi se na to vykašlal. Jasný důkaz, že jsi o mě nestál,“ osvětlila mně kamarádka další náš pokus.

„To děláš normálně, že si vezmeš chlapa do ložnice a pak mu nechceš dát?“ zeptal jsem se nevěřícně.

„Jo. Abych nevypadala jako rajda,“ konstatovala Jana.

„Jak to běžně dopadá?“ upřel jsem na ni pohled a podal si k ústům sklenici s kofolou. Jana se zamyslela, dlouze potáhla z cigarety a váhavě odpověděla : „Asi jsi jediný, kdo mě nevyšukal.“

Zakuckal jsem se smíchem až mně kofola vyletěla nosem. „Já jsem to až doteď chápal tak, že když žena řekne ne, tak zkrátka NE. Jinak je to znásilnění. Dokážeš mně vysvětlit, kdy po NE chlap může a kdy FAKT NE?“

„Když jsem za tebou chtěla přijet v říjnu do Brna, tak jsi mně musel slíbit, že mě neopiješ, abys mně pak opíchal. Jakmile ti střízlivá žena řekne ne a ty zneužiješ její indispozici po požití alkoholu, tak to by asi bylo znásilnění,“ dala mně Jana příklad nedovoleného prolomení ženské cti. „Ty jsi mně řekla, že se s tebou můžu muchlovat jak chci, ale musel jsem ti slíbit, abys přijela, že tě neopiju a pak neojedu, tak jsem ti to slíbil. Nechceš mně snad říct, že pokud by se to zvrtlo, volala bys na mě policajty?“ chtěl jsem vysvětlení.

Jana přemýšlela. „Dodržel bys ten slib?“ zabodla do mě oči.

„Samozřejmě. Pokud chlap něco slíbí, tak to snad dodrží ne?“ odpověděl jsem jí.

„Naštěstí jsem v pátek na zábavě potkala parádního borce a zůstala s ním doma,“ oddechla si Jana.

„Abych ten slib dodržel, byl jsem rozhodnutý nenalít ti ani kapku alkoholu, dokud nebudeme mít za sebou pořádnou soulož. Dost mně naštvalo, že jsi nepřijela jenom kvůli dalšímu idiotovi, co jsi ho poznala večer před tím. Moc jsem se na tebe těšil,“ vrátil jsem ji rýpnutí.

„Proč jsi mně cpala do postele tvé kámošce Sylvě?“ vzpoměl jsem si na večírek u Jany s jejími třemi kamarádkami.

„Měla jsem dojem, že se ti líbí. Nikoho nemá, tak proč byste se nemohli dát dohromady.“

„Jak jsi přišla na to, že se mně líbí zrovna Sylva. Jiřka je taky moc hezká, byla sama a jediná z vás si zachovala inteligenci i po šesti litrech svařáku, co jste ve čtyřech stáhly. Tu bych klidně dal. Ty se mně líbíš taky. Mohli jsme dát trojku nebo čtverku.“

„Vím, že se ti Jiřka líbí a rád bys ji sbalil. Právě proto, že je Sylva blbá, zdála se mně pro tebe lepší. Přeju ti štěstí a blbý ženský nejsou komplikovaný,“ práskla na sebe naivně Jana. „Víš, že Jiřce utekl manžel za její sestrou?“

„To nevím, ale moc si nedovedu představit rajcovnější ženskou, než je Jiřka. Ta její ségra musí být sexuální bohyně.“

„Sylva je taky moc pěkná. Měl jsi s ní něco?“ otázala se a začala vytahovat další cigaretu.

Usmál jsem se a vzpomínal na uvedený večer u Jany na terase.

Čtyři holky si svařili o letní tropické noci šest litrů vína a během dvou hodin nezbyla ani kapka. Hlavním tématem mladých, velmi pohledných žen samoživitelek, z nichž žádná neměla stálého partnera, ač o něj všechny stály, byl sex. Co na sebe všechno práskly před cizím chlapem, mě ohromilo.

Jedna tančila v baru u tyče a spávala s majitelem, druhá dělala příležitostnou společnici, další si občas přivydělávala jako prostitutka v klubu. Dávaly každému, kdo si řekl a připadaly si díky ohromnému množství sexuálních dobrodružství přitažlivé a zkušené. Jejich předvádění ve mně však vzbuzovalo spíš lítost než obdiv. Jakmile začal docházet svařák, změnily téma a povídaly si o tom, jaké léky na psychiku každá z nich bere a co to s nimi provádí. Množství prášků na štěstí i s vedlejšími účinky, které měly už všechny vyzkoušeny mě ohromilo víc, než předchozí dlouhá a výživná debata o erotických zážitcích a zkušenostech, kterými se navzájem trumfovaly. Začali si doporučovat ty prověřené bez větších negativních vedlejších účinků. Ani jeden z léků nebyl volně prodejný. K mému úžasu jsem se o pár týdnů později dozvěděl na dalším podobném večírku, že zaběhly za svými obvodními doktory, aby jim předepsal prášky doporučené kamarádkami a jejich lékaři jim je bez sebemenšího zaváhání a vyšetření napsali.

Když jsem se chystal odjet, donutila mě Jana odvést kámošku Sylvu domů. Nabídl jsem odvoz všem, ale dvě ostatní zůstaly spát u Jany.

Sylva nasedla do auta, způsobně si zapnula pás a opile zavelela : „nacoufej na ten nájezd naproti!“

Chvíli jsem ji sledoval, pak jsem nastartoval a splnil její příkaz.

„Kam teď?“

„Vypnout motor, vystoupit a jde se ke mně!“ zavelela. Vystoupila z auta a vyrazila směrem k bráně. Bydlela přímo naproti Jany.

„Sylvo, já už jedu domů. Mám to osmdesát kilometrů a jsou dvě v noci, tak se hezky vyspi,“ zavolal jsem na ni dveřmi, které za sebou nezavřela a natáhl se, abych je přibouchl.

Když jsem se narovnal na sedadle, uviděl jsem ji, jak sedí na zemi opřená o bránu. S povzdechem jsem vystoupil, pomohl dívčině na nohy a táhl ji do domu. Bylo teplo, příjemně, holky byly moc hezké, Sylva přesně můj typ, takže jsem moc impulsů k erekci po dívčím večírku nepotřeboval. Jakmile jsem ji objal kolem pasu, ruce mně málem zlomily její bujné čtyřky. Zadkem mě vrtěla po slabinách, takže okamžitě cítila, co to se mnou ve volných šusťákových kraťasech provádí. Když jsme dorazily do obýváku, stáhla ze mě šortky a povalila mě na pohovku. Než jsem stačil cokoliv udělat, sama nahá od pasu dolů seděla na koníčku. Byla nádherná. Chytil jsem ji za zadek a pomalu jel rukama nahoru polaskat její ňadra. Pokusil jsem se jí stáhnout tričko. Chtěla mně s tím pomoct, ale ve své opilosti ztratila rovnováhu a zřítila se z gauče na zem, ruce s hlavou zamotané do trika.

„Nestalo se ti nic?“ naklonil jsem se k ní.

Vysoukala se z trika, odstrčila mě zpátky na pohovku, roztáhla moje kolena, na stehna položila prsa a vzala do úst penis. Občas zapumpovala rukama. To jsem se snažil přitáhnout si její hlavu a líbat ji, ale vždycky mě odstrčila a znovu mě dráždila ústy.

„Už budu,“ vydechl jsem po pár minutách. Čekal jsem, že mě pustí z pusy a dodělá rukama nebo znovu nasedne, ale ona jen zrychlila pohyby hlavou. Chytil jsem jí za vlasy abych se jí dostal víc dovnitř. Když po chvíli došlo k výstřiku, znehybněla a začala silně sát. Slastně jsem vydechl a hladil ji po tvářích. Byla úžasná.

Chytil jsem ji za obličej, abych jí přitáhl k sobě, ale ona odtáhla hlavu, polkla, utřela si rukou koutek úst a oznámila mně opile: „Jdu spát. Janě vyřiď, že je piča.“

„Proč je Jana piča?“ zajímalo mě.

„Protože si myslí, že ji nechceš sbalit, protože je pro tebe moc blbá. Chtěla po mně, ať tě zkusím dostat já, protože si myslí, že jsem ještě větší piča než ona. Když se to povedlo mně, troufne si taky. Tak to prostě blbý holky bez sebevědomí dělají. A taky chtěla vyzkoušet, jestli jsi věrný. To jí budu muset zklamat.“

„Tomu nerozumím. To nemá dobré řešení, co říkáš. Buď mě nedostaneš, tak budu sice věrný, ale ona si na mě netroufne nebo mně dostaneš, tím pádem budu děvkař, ale dokážeš Janě, že na mě má,“ kroutil jsem hlavou. „To prohrává v obou variantách.“

Sylva na mě tupě hleděla. „Dobrá varianta byla, že jsi se měl ubránit a odejít za Janou.“ „O to jsem se taky snažil. Vždyť jsem tě shodil z koníka, ale s ptákem v cizích zubech se blbě odchází,“ hájil jsem se.

Postavila se, ukázala na mně prstem a prohlásila: „Je vidět, že jsi inženýr. Moc to komplikuješ.“ Pak vrávoravým krokem odplula do dveří, kterými jsem ji přivlekl. Za chvíli se ozvalo prásknutí dalších dveří. Zvedl jsem se, natáhl si kraťasy a tiše opustil dům.

Za týden jsem ji potkal, když obsluhovala v restauraci na jezu. „Zdar Sylvo, jak se máš?“

„My se známe?“ Vůbec netušila, že už jsme se někdy viděli.

„Jasně. Před týdnem jsme se potkali u Jany. Nepamatuješ?“

„Tam byli nějací chlapi?“ zvedla oči nevěřícně.

„Jenom já,“ konstatoval jsem.

„Ty jsi ten Janin galán, co jsem ho měla zkusit svést?“ hleděla na mě nechápavě.

„O tom nic nevím, ale asi jo, když jsem tam byl jediný.“

„A jak to mezi námi dopadlo?“ hodila ke mně hlavou.

„Byla jsi tak opilá, že jsem tě zavedl domů a uložil v obýváku na pohovku,“ lhal jsem. „Tak už chápu, proč jsem měla věci naházené na zemi u gauče. Říkala jsem jí, že asi nic nebylo. Musím makat, tak zas někdy u Jany,“ hodila hlavou a vydala se dál roznášet pivo.

Z toho večera si nepamatovala vůbec nic.

Jana mně foukla do obličeje dým, aby mně probrala ze snění. „Něco jsem se tě ptala.“ Přemýšlel jsem, jak se z té debaty vykroutit. „Proč jsi mně nestáhla do svojí postele, když jsi nikoho neměla?“ zajímalo mě. „Mohli jsme se dát dohromady my dva. Vždyť jsme oba chtěli ke svým synům ještě holčičku.“

„Měl jsi tenkrát něco se Sylvou?“ zopakovala důrazně otázku.

„Neříkej, že jste se spolu od té doby o tom nebavily. Určitě dobře víš, jak to u Sylvy probíhalo,“ vyhýbal jsem se odpovědi.

„Řekla mně, že si nic nepamatuje, akorát že se vzbudila nahá v ložnici, hadry měla na zemi v obýváku a na hřišti ráno sucho, takže neví,“ ukázala mně Jana cestu ven.

„Uložil jsem ji na gauč v obýváku a odjel jsem, tak se tam asi odstrojila a odešla spát do ložnice. Byla úplně tuhá.“

„Jak to máš teď. Máš někoho?“ odvedl jsem řeč jinam.

„Toho, co jsem měla, když jsme se viděli naposled.

„Toho, jak jezdí třikrát týdně k tobě, nikde se s tebou nemůže ukázat a po dokončení skoku musí odjet?“ lovil jsem v paměti. „Proč tě občas někam nevezme?“

„Rozvedl se, platí alimenty a musí splácet dluhy, co mu jeho bývalka nadělala,“ odpověděla mně. „Pořád musí dělat, aby to utáhl. Ale jsme domluveni, že až všechno zaplatí, zůstane se mnou. Má dobrou práci a vydělává dost. Říkal, že to do dvou let zvládne.“

„Kolik dává tobě za ten servis, který mu poskytuješ?“

„Já po něm nic nechci. Raději ať co nejdříve splatí dluhy a může dělat jen jednu práci, ať jsme víc spolu,“ vzdychla odevzdaně. „Občas mně nebo malému něco koupí, přiveze pizzu nakoupí jídlo…“

„Jani, to bude ženáč. Proklepla jsi si trochu, co ti nakukal?“

„Víš Oto,“ začala kamarádka vláčně, „mě to taky napadlo, ale jsem s ním spokojená a nestojím o to, dozvědět se, že je to další hajzl. Proto jsem se rozhodla mu věřit a nic prověřovat nechci.“

„Taky způsob, jak mít spokojený vztah,“ uznal jsem.

„Já vím, že se mně směješ, jak jsem naivní, blbá a stále mě někdo využívá, ale podívej se na sebe. Myslíš, že to máš lepší? Jsi na všechno sám. Nemáš se ke komu přitulit, nikdo tě nepohladí, nepomiluješ se…. Já bych s tebou neměnila. Od rána do noci pracuješ a nedostáváš od nikoho energii. Jsi pořád vyčerpaný. Radši budu každý týden rozbitá, ale aspoň chvíli žiju štastná tím, že někomu na mně záleží a můžu se cítit milovaná. Mně těch pár dní za to stojí. Já bych s tebou neměnila.“

Jana vůbec netušila, jak mě zasáhla. Uvědomil jsem si, že má ve všem pravdu. Stačilo pár jejích vět a můj život, se kterým jsem byl dosud docela spokojený, se mně najednou zdál naprosto prázdný. Pochopil jsem, proč mně tolik přitahuje a rád si s ní povídám, přestože mě jednoduché ženy odpuzovaly bez ohledu na to, jak vypadaly. Nebyla totiž hloupá. Měla jen nízké sebevědomí a byla docela naivní, ale určitě ne hloupá. Snažila se o to, aby ji měl někdo rád, ale sebevědomí ji nepustilo na úroveň mužů, kteří by ji dokázali ocenit. Tak se přizpůsobila těm, na které podle svého nízkého sebehodnocení stačila.

„Proč ty si někoho nenajdeš, když nemáš s kým chodit ven?“ změnila téma.

„Protože tam nikoho neznám. To není jak tady, že jdu po ulici a potkávám známé. Kamarád ti dohodí kamarádku, ženský, co tě znají se hlásí sami nebo dohodí známou, co je sama, ale tam?“ pokrčil jsem rameny.

„Běž na seznamku. Tam najdeš známých. Já jsem tam byla mockrát a mám z ní hodně dobrých kamarádů,“ navrhla mně přítelkyně.

„Jo, jenže k tobě přijede někdo, koho jsi v životě neviděla a začne u tebe bydlet. Nevím, zda bych to tak dal,“ namítl jsem.

„Tam nejsou jenom lidi, co chtějí s někým být. Tam hledá spousta ženských jen kamaráda,“ ujišťovala mě Jana.

„Jak to funguje a kde to najdu?“ zajímalo mě. Potom, co pár větami srovnala naše životy mě lákalo zkusit její přístup ke vztahům.

„Zkus třeba líbím se ti. Má na seznamu reklamu pořád. Zaregistruješ se, uděláš profil a uvidíš, kolik budeš mít najednou známých,“ doporučila mně.

„To je, jak vyskakuje reklama na úvodní stránce seznamu? Pořád nabízí, ať ohodnotíš nějaké ženské od jedné do deseti. To je seznamka. Já jsem myslel, že je to nějaká anketa k soutěži miss nebo tak něco.“

„Zaregistruj se a uvidíš.

Já už musím mazat.“ Jana típla cigaretu a vstala.

Díval jsem se na ni. Byla malinká, štíhlá, upravená a moc hezká. Věděl jsem už z dřívějška, že mně jako ženská voní. Byla starostlivá, čistotná, obětavá a pracovitá. Nechybí jí inteligence, jak jsem se dosud domníval, ale sebevědomí. S tím se dá něco dělat.

Usmál jsem se a přitáhl ji k sobě, když kolem mě odcházela. Vsedě jsem ji vyhrnul košili nad pas a políbil holý pupík. „Jani, moc ti přeji, ať to se současným přítelem vyjde. Kdyby zase ne, nic novýho nerozjížději a přijeď konečně za mnou. Pořídíme si spolu tu holčičku.“

Sehnula se ke mně a políbila mě na rty. „Někdy se zastav. Seznámím vás. Je chytrý, budete si rozumět.“ Zamávala a vykročila ven z kavárny.

Pozoroval jsem ji a přemýšlel jsem o tom, co mně řekla. Po chvíli jsem za oba zaplatil a opustil lokál.